Emancipujme se nyní!

Představte si takovou ideální páteční noc...

Vrátíte se domů v sobotu nad ránem zcela podobraz, ale nebudete muset do sprchy, dokonce se ani nebudete muset převlékat, prostě jen jednoduše zalehnete v tom, co na sobě máte z putiky, do peřin a oddáte se říši růžových prasátek a voňavých koblih... A ráno vám bude jen z poloviny blbě než při návratu z dosud "běžného" pajzlu!

A to vše z jednoho důvodu ― skopové hlavy všech světových stran se jednoho dne na moment vrátí od Jäggermeistra či od Lucie T. a za svých těžce oddřených několik desítek měsíčních tisícikorun zmáčknou čudlík "ANO", protože je k tomu početná partička, které není lhostejný osud většiny, konečně dokopala, debily...

Darmo hanit bloggera, když mu múza schází

Založil jsem si pěkný blog.
K pravdivosti předchozí větě schází několik drobností.
Předně, když jsem volil ze štědré nabídky vzhledů stránek, na těch 2 centimetrech čtverečních má volba navypadala ani zdaleka tolik růžově, jako hned poté na celé obrazovce. Měnit se mi to už ale nechtělo a s vědomím velkorysosti a míry tolerance, kterou mí laskaví čtenáři vládnou, jsem to tak chvíli nechal běžet. Později jsem aspoň tu urážlivou barvu vyzmizíkoval, ale pořád to jaksi není to pravé Johnnyovské...
Horší to je ale s obsahem. RSS čtečky zakrněly nečinností, všichni úspěšně pozapomínávají, že vůbec existuju, a Lech s Jaroslawem se dále majestátně tlemí, jako by byli tím jediným, co stojí za zmínku. No... Máte to těžký, tvůrčího ducha si prostě nevyfňukáte laciným přemlouváním.
A vůbec, bloček jsem stejně založil v euforii z přijetí na školu do Osla, abych pomalu předpřipravil půdu pro produkci svých norwayhemzů, protože koneckonců, na vědomost se to musí dát dřív, než na tom něco bude, páč až na tom něco bude, tak to taky musí mít kdo číst...
Kdybyste, moji laskaví, chtěli přispět do mlýna mé ideomouky, poraďte... Co by vás zajímalo? Co pěkného mám vyblokovat... Nezlobte se na mě, jsou na světě větší nepravosti, než jen ignorace vlastního bločku...