Seznamte se: lidi, město, kolej, malý Johnny

Letmý pohled do kalendáře říká, že máme 35. týden letošního veleroku. To mimo jiné znamená, že máme za sebou kompletní 34. týden (odpustím si provedení důkazu tohoto tvrzení). No a já jsem ještě ani nenapsal o tom, co se dělo v týdnu 33. Takže zpoždění zkusím dohnat a dost možná k tomu budu muset využít své oblíbené čínské metody velkého skoku...

Takže nejdříve přeci jen něco málo aktuálního... Začíná se nám stmívat o poznání dříve, než tomu bylo před 14 dny. Můžeme zapomenout na den do 22:00, ve 21 bych bez příruční svítilny u jezírka Sognsvann rozdíl mezi úchylákem a sportovcem nepoznal, je-li jaký... A taky se nám citelně ochlazuje, takže jsem tu využil jedny z posledních letošních příležitostí k vyprasení se na sluníčku. Teď už mi po Večerníčku triko a podzimní bunda pomalu nestačí.

Použijme však metodu kroku vzad, konkrétně ke středě 15. srpnu. Ten den nám oficiálně začaly tzv. Introduction Days. Všichni exchangové jsme spořádaně naklusali do posluchárny, kde nás přivítala naše milá koordinátorka Ellen Tobiasson a podala nám první nástin toho, co můžeme od svých norských misí čekat. Ujala se nás taky studentská organizace dobrovolníků, kteří pomáhají exchangům se socializací a orientací vůbec (na příště tyto ctihodné slečny a hochy budeme titulovat také "buddies"). Dostali jsme první teplé jídlo (a taky vpodstatě předposlední zdarma) a pořádaly se orientační túry po škole. Skvrnu na kráse celé akce způsobilo to, že dobrá polovina buddies se na ni vybodla, snad pod dojmem, že práce zdarma je práce, do který se nemusí chodit. Jinak se ale zbytek těch nadšenějších snaží, seč jim síly stačí, abychom se nenudili. Ve středu se konalo několik paralelních zahřívacích večerních mejdánků, mimo jiné jakési večerní sezení s žertovnými kvízy v tzv. Student Housu, což je zkrátka něco jako klub s diskotékou a koncertním sálem pro zábavy chtivé studentíky. Odsud je taky první fotka, na níž si s Luckou užíváme prvního norského piva.

Den na to jsme se naučili něco o mezikulturních rozdílech - vedli to dva nadšenci z oddělení "něco jako katedra psychologie", oba přistěhovalci. Mimo jiné jsme dostali za úkol s lidma, který neumí náš jazyk, hrát ferbla s pošahanýma nejasnýma pravidlama a vůbec u toho nemluvit. Podobných žertovných úkolů jsme za dopoledne a odpoledne dostali ještě daleko víc. Druhý snímek je z představování členů jednoho z týmů utvořených na základě principu "prvý-druhý-...". Během této akce jsem se například dozvěděl, že v Africe (už nevím, kde konkrétně) dospělí lidé na přivítání hrají berany-berany-duc a že asijští turisté, když pózují na fotky, ukazují véčko na symbol vítězství a štěstí. Schválně je v Praze budu podežřívavě a hodně zblíska očumovat, jestli to opravdu poctivě dodržujou.

Večír se konala oficální otvíračka Student Housu s diskotékou a bizardním koncertem jakési místní dance-popové (či jaké) skupiny. K jejich dobru ale musím říct, že v rámci stylu, kterej si předurčili, odvedli slušnej výkon. No... Tancoval jsem na diskotéce... A to asi hodinu. A zcela střízliv. Brrr... Jinak akce se vyznačovala krom nepřeřvatelnýho hluku taky návštěvou přesahující kapacitu domu dvojnásobně, takže z toho vyplývá, že ač bylo tělo na tělo, o družení nemohla bejt moc řeč, páč se nebylo kam hnout, koho najít, kde pokafrat in English. Foto je z předpárty na kolejích. Předpárty se tu obecně těší docela velké oblibě, protože alkohol zakoupený v obchodě je o něco levnější než ten na diskotékách. A pravidlem předpárty je "přines si svůj vlastní alkohol". Tohle pravidlo mě poněkud diskvalifikuje, protože 150 českejch za třetinku ředěný vodky Kalinky (asi nejlevnější myslitelnej alkohol v oblíbeném obchůdku Kiwi) se mi pravidelně servírovat příčí.

V pátek jsme se s českýma holkama poprvné odebrali v centrum města na obhlídku všeho viděníhodného. Snímek vlevo je, jak vidno, společným snímkem. Takových není mnoho, protože jsem Čech a jako takový v sobě chovám tzv. český reflex, který mi nedovolí vrazit těžce vypocený foťák kdekomu. Oslo je pěkné městečko. Říkám záměrně městečko, i když to je metropole Norska. Centrum se dá s detailním pozorováním projít za půl dne a periferie jsou roztroušený na severu a pak hlavně na východě a na západu. Na periferiích narazíte téměř na venkovskou krajinku s dřevěnýma domečkama a zahrádkama. Blíž k centru jsou klasický předměstský čtvrti, kde se občas vyskytne nějaká ta řadovka nebo patrovka.

Další fotka hledí k jihu města. Jak jste se už asi dovtípili, na jihu města je voda. A to bezprostředně u radnice, takže vedle centra. O otevřenym moři se ale mluvit nedá, Oslo sousedí s dlouhým fjordem a spoustou ostrůvků v něm. Na velkoměsto teda pěkná přírodní podívaná, pro milovníky lodiček podívaná na mořská autíčka. Na nejbližší ostrůvky zajíždí i městská námořní doprava, kterou máme v ceně lítačky, takže je dobrá příležitost k víkendovým výletům.

V pátek nejspíš vrcholil "Oslo Jazz Festival", takže možná právě proto byly ulice na hlavní město jinak docela poklidnýho Osla zaplněny místními i turisty a všichni si očividně užívali několika slunečních dnů, který jim oblaka nadělily. Na snímku královský palác, ke kterýmu jsme dokráčeli a chvíli pobloumali v jeho okolí. Výměna stráží mi příjde jako velmi komediální záležitost a nejinak tomu bylo i v Oslu. Několik zvláštností tu ale je... Stráže můžou používat grimasy, takže při výměně se někteří z nich (asi sami sobě) potutelně posmívali, jiní si s vervou olizovali rty, při samotném střežení paláce se pak ovíváni severským větrem nepokrytě ošívali a mocné hřívy svých žertovných kloboučků dokonce čas od času rukou odhrnuli... Procházejí se taky ve dvojicích po parku a kecaj spolu. Jakmile ale zmerčí dokumentujícího českého turistu, nasadí výraz "vážený pán", ztichnou a přidaj do kroku.

Trochu přidat do kroku by neuškodilo ani mně na cestě ke konci tohoto příspěvku, takže k vedlejšímu snímku snad tolik, že pokud se podíváte pozorně, kromě postavy dominující veškeré kompozici uzříte také oselskou radnici. Překvapilo mě, že je zhotovená v docela novodobym budovatelskym hávu a ať už přímo na fasádě nebo coby sochy můžete u radnice skutečně spatřit budovatelské výjevy - vesměs dělníky, akorát bez pro nás tradiční symboliky hvězdy, kladiva a srpu.

Abych odvrátil nemístné posměšné poznámky o tom, že jsem odjel do země, která je typická jen třema atributy - drahotou, zimou a tmou, přidávám poslední snímek pátku - červánkový západ slunce zvečněný z balkonu v Lucčiné kuchyni. Taky by mi sednul takový výhled; já z pokoje čumim akorát do křoví... Ale to je jedna z mála věcí, na kterou si můžu skutečně trošinku postěžovat...

I v Norsku se snažím nezapomenout na základy soudnosti a navíc, co si budem nalhávat, už mám pro dnešek veškeré činnosti plný kecky, takže dnešní příspěvek končím na pátku 17. srpnu. (Hm, tři dny v pěti tisících slovech... Měl bych se zamyslet nad obsahem oblíbených slov Václava Moravce "stručně, jasně, výstižně"...) Brzy a snad možná i zítra přidám sobotu, neděli, pondělí a kdovíco ještě. Odkazuji na další obsáhlou fotogalerii na Picase, zatím nezkomentovanou, ale snad brzy i pod snímky napíšu, co že to na nich vlastně je. Aktualizace 31.8.: Konečně dokomentováno... :-) Dohánění publikačního zpoždění budiž dnes prohlášeno za ukončené.

Jsem v Oslu. Í-á!

Ahoj.

To je tedy mé přivítání. Již sedmým dnem šoupu nohama po "nejteplejším městě Skandinávie" (dle vyjádření průvodkyně). Ano, nejtepleji je tedy skutečně v Oslu. Ale abych pravdu řekl, doufám, že takhle teplo tu už bude furt - i v prosinci, páč níž to tak nějak nechci.

Nadešel čas na první fotku, proč ne říkám si...

Přestože nemít ho zvěčněného, už bych na něj úspěšně pozapomněl, je pán na první fotce mým prvním silnějším vjemem z výletu. Hned jak jsem dosedl do sesle, začal na mě podezřívavě zírat a požádal mě, abych mu šáhnul na ruku... Že prej má strašně naježený chlupy a cejtí vibrace... Ano, byl jsem zaskočen. Když začal prohlížet vybavení letadla se slovy, že tohle se mu ještě nikdy nestalo a to že už letí po-strašně-mockráté, vážně jsem znejistěl. Šel se svým příběhem za stevardkou a když se vrátil, sdělil mi, že to bylo zapnutym mobilem a že už to přešlo. No... Pro člověka, který věří na boží znamení, pár minut před odletem nepříliš fajn začátek. Po chvíli se pán zase zvedl a odkráčel na jiné sedadlo, protože si na letence spletl číslo sedadla s číslem odbavovací přepážky. To bylo tedy prvně, kdy jsem si procvičil angličtinu.

Protože prokazatelně žiju a let proběhl bez zásadnějších karambolů, je jasné, že mi zděšený sedlák kdovíodkud boží znamení nezprostředkoval. Po odlepení se od země se pode mnou rozprostřel zemský ráj na pohled a tak jsem jako správný turista započal zběsile fotit... Postupně se ztrácela rodná hrouda a objevovalo se Německo, ale přesný přechod si nepamatuju, páč z vršku ty vesničky vypadaj tak nějak všechny stejně a zabordelená se nepozná od čistoskvoucí.

Průjezd mrakama byl trošku divočejší (při stoupání i klesání), ale pohled na mraky odshora nějaký to zaklimbání nahoru, dolu, dostrany a dokola vynahradil. Člověk by si hned skočil vyválet se... Kdyby tam teda nebylo, jak palubní monitory povídaly, kolem minus šedesáti stupňů pana Celsia.

Když už jsem se tak pozastavil nad cestou, tak snad jeden z postřehů, pro pravidelně létající nikterak šokující, ale přesto zamyšlení hodný... Po servírování svačinky a nápojů posádka vyhlásila "palubní prodej". Pohlédl jsem dopředu letadla a uzřel jsem vozík napěchovaný kartónama cigarem, whiskama a Becherovkama. ČSA jsou téměř charitativní organizace, protože prodávat půllitr Becherovky za 130 českých korun na lince do Norska, kde vládne prohibice rukou tvrdší než Kimčongil, lze označit za veřejně prospěšnou práci. Hned jsem sáhnul pro kartu (páč český koruny jsem nechal doma) a po jednohom (jen jednom - pak jsem si to vyčítal) Johnnym Becherovi jsem hrábnul.

Po střídavém shlédnutí mráčků, ostrůvků a poloostrůvků, co jsou mezi Německem a Norskem, a cca. hodinu od posledních záchvěvů letadla nastaly podobné záchvěvy znova. Pod mraky se rozhostila má na 4,5 měsíce hostitelská krajina. První vjemy vypadaly tak nějak, jak je vidět na fotce (teda asi i líp). Když už jsme byli hodně nízko, zaujalo mě, že když páni Norové při stavbě železnice narazili na cca. 50metrovou vyvýšeninku, neprokutali jí celou, ale postavili skrz ní minitunýlek. Důvodem byla snad péče o krajinu, každopádně nic podobného si nikde nevybavuju. Taky je ale o co pečovat - norská příroda stojí už i za shlédnutí z letadla a co potom ještě severnějc za zhlédnutí z turistových bot nebo z lodičky. Škoda, že na nějaký monstrvýlety asi nebude čas ani peníze.

Přeskočme od přistávání k příjezdu na kolej. Komplexu, kde jsem našel azyl, se zvykne říkat Kringsjå (čti Krinšó); já ale nebydlím přímo tam, ale asi tak 20 metrů od něj, v menších čtyřpodlažních domečcích jménem Fjellbirkeland. Nemůžu říct "domečcích známých jako Fjellbirkeland", páč Fjellbirkeland skoro nikdo pořádně nezná. Proto ani neznám přesnou výslovnost. Oproti Krinšó to je taková vesnička; Krinšó (ač v angličtině, stejně jako Fjel...-a-tak-dál, "student village") je v tomhle srovnání taková středně velká aglomerace. Je tvořená vcelku zachovalými paneláky, ale oproti typickým českým kolejím, které můžeme najít třeba v Praze na Chodově, se vyznačuje několika atributy vyspělé civilizace. Předně je v okolí i mezi jednotlivými bloky dost zeleně, a to jak stromové, tak i upravované travní podoby. Dneska zrovna jezdili se sekačkou i tam, kam zrak nikoho krom pár obyvatel koleje nedohlédne, páč to je úplně na konci komplexu a dál už jsou jen keře a stromky. Dále pak i ty paneláky samy o sobě vypadají tak nějak víc k světu, než jak jsme zvyklí. No a zevnitř jde na české poměry (pokud to tam není zaprasený od slabě sociálně cítících spolubydlících) o grand-hotel. Argument o vyšší ceně ubytování neberu, páč tady je tak drahý úplně všechno (více přečti v chystaném příspěvku na téma "ceny v Norsku").

Pokojík mám pěkný, brzy dodám fotky na Picasu, mám cca. 12 metrů čtverečních pro sebe a kuchyňku a koupelnu sdílenou s někým, koho jsem zatím furt ještě neměl příležitost vidět, ale mým soukromým tipem je jakási Norka - už vzhledem k tomu, že se tu zatím nemá potřebu moc vyskytovat, ale zato skříně, ledničku i odkapávač na nádobí obsadila solidně na hranici kapacity. Nebudu vyjmenovávat veškeré její zásoby, ale stačí snad uvést, že na poličku postavila 7 nádobek s rozličnými druhy koření výhradně norských popisků. Takovou výbavičku by si asi vyjukaný zahraniční student (pro anglicky nemluvící napříště známý také jako "exchange student") během prvních dnů v cizině nepořídil. Uvidíme, jestli se vůbec kdy uvidíme.

Má domovská škola mi do Norska za sparring partnerky vybrala tři slečny, na snímku zleva: Péťu, Ádu a Lucku. Hned na druhý den jsme se vydali na předměstí do útrob Ikey, abychom co možná nejlevněji nakoupili nezbytnosti, jako: talíř, hrnce, pánvičku, stolní lampičku, žárovky do ní, závěsy, odpadkový koš a kbelík na vytírání zároveň, polštář, povlečení na něj a možná ještě něco, ale to už je jedno. Na peřinu jsem rezignoval; můj spacák dovežený z domova mi snad po celou dobu dobře poslouží. Útrata bratru za 400 noků - ještě že berou karty a tím pádem to placení tolik nebolí.

Nakoupeno pro důstojné přežití máme, je na čase začít s nesmělým oťukáváním se s Oslem a spolubojovníky v něm přebývajícími. V závěru budiž dobrým zvykem odkázat na obsáhlejší fotogalerii, tentokrát tedy o prvních krůčcích po novém domově.

Reinkarnace...?

Každý si chce čas od času odpočinout. Já jsem odpočíval s blogem. Ne, že by nebylo o čem psát, ale když nemůžeš, tak nemůžeš. Prostě se mi nechtělo. Aby to ale nevypadalo, že jsem ve svém publikačním elánu zcela umrzl, na svoje měřítka solidně jsem za tu dobu alespoň omladil fotky na Picase malou nadílkou z druhého kvartálu let Páních 2007. Takže copak máme nového...

Narozky '23' Reloaded
28.-29.4.2007

Galerie ze sleziny na chatě v Desné se záminkou v mém 23. životním zářezu s výjezdem na kolobotách kolem Souše, výlezem na Jizerku, slavností dostatku v obžerství a nasávačství s peckovicí, rozličnými druhy piv a sudovým vínem.

Ostrava potřetí
20.-23.7.2007

Obsáhlá výpověď o veškerém bohulibém zevlování po černém srdci vlasti a vývozu kapitálu do sociálně slabých končin. Velice příjemný výlet, po kterém mě srdce krvácelo, když jsem měl nějaké fotky mazat ze seznamu k uveřejnění. Původně jich bylo přes 400, nakonec se smrskly do nevelkého počtu 184, což si myslím, že je pořád nejmíň o 100 víc, než trpělivý browser zkousne. Tak mi odpusťte a zkuste si tam zajet taky, třeba za rok se mnou ;-)

Benátská Noc 2007
27.-29.7.2007

Největší open-air festival v jabloneckém okrese na celém světě se dočkal občanky, takže odteď je trestně zodpovědný. Naštěstí (krom výběru sponzorů, které si ale moc vybírat nelze) žádné trest zasluhující činy většinou nepáchá a naopak rok co rok poskytuje příjemný letní relax. Letos přijeli Edguy, naopak svého favorita Kryštofa jsem se nedočkal, protože ho pořadatelé zařadili až jako nejposlednější z posledních kapel na neděli od 19 hodin, a na čekání celou neděli sám v dešti na jednu kapelu jsem neměl dostatek elánu.

Ještě zbývá dodat galerii ze Z-Festu, kde bylo tak dobré pivo, že po dvou měsících možná konečně budu mít zdravá střeva, ale ke zkomentování fotek z téhle akce jsem zatím nenalezl múzu. Tak jestli si chcete prohlédnout alespoň fotky, jsou tu... (A jestli si je nechcete prohlédnout, tak tam jsou taky...)