Seznamte se: lidi, město, kolej, malý Johnny

Letmý pohled do kalendáře říká, že máme 35. týden letošního veleroku. To mimo jiné znamená, že máme za sebou kompletní 34. týden (odpustím si provedení důkazu tohoto tvrzení). No a já jsem ještě ani nenapsal o tom, co se dělo v týdnu 33. Takže zpoždění zkusím dohnat a dost možná k tomu budu muset využít své oblíbené čínské metody velkého skoku...

Takže nejdříve přeci jen něco málo aktuálního... Začíná se nám stmívat o poznání dříve, než tomu bylo před 14 dny. Můžeme zapomenout na den do 22:00, ve 21 bych bez příruční svítilny u jezírka Sognsvann rozdíl mezi úchylákem a sportovcem nepoznal, je-li jaký... A taky se nám citelně ochlazuje, takže jsem tu využil jedny z posledních letošních příležitostí k vyprasení se na sluníčku. Teď už mi po Večerníčku triko a podzimní bunda pomalu nestačí.

Použijme však metodu kroku vzad, konkrétně ke středě 15. srpnu. Ten den nám oficiálně začaly tzv. Introduction Days. Všichni exchangové jsme spořádaně naklusali do posluchárny, kde nás přivítala naše milá koordinátorka Ellen Tobiasson a podala nám první nástin toho, co můžeme od svých norských misí čekat. Ujala se nás taky studentská organizace dobrovolníků, kteří pomáhají exchangům se socializací a orientací vůbec (na příště tyto ctihodné slečny a hochy budeme titulovat také "buddies"). Dostali jsme první teplé jídlo (a taky vpodstatě předposlední zdarma) a pořádaly se orientační túry po škole. Skvrnu na kráse celé akce způsobilo to, že dobrá polovina buddies se na ni vybodla, snad pod dojmem, že práce zdarma je práce, do který se nemusí chodit. Jinak se ale zbytek těch nadšenějších snaží, seč jim síly stačí, abychom se nenudili. Ve středu se konalo několik paralelních zahřívacích večerních mejdánků, mimo jiné jakési večerní sezení s žertovnými kvízy v tzv. Student Housu, což je zkrátka něco jako klub s diskotékou a koncertním sálem pro zábavy chtivé studentíky. Odsud je taky první fotka, na níž si s Luckou užíváme prvního norského piva.

Den na to jsme se naučili něco o mezikulturních rozdílech - vedli to dva nadšenci z oddělení "něco jako katedra psychologie", oba přistěhovalci. Mimo jiné jsme dostali za úkol s lidma, který neumí náš jazyk, hrát ferbla s pošahanýma nejasnýma pravidlama a vůbec u toho nemluvit. Podobných žertovných úkolů jsme za dopoledne a odpoledne dostali ještě daleko víc. Druhý snímek je z představování členů jednoho z týmů utvořených na základě principu "prvý-druhý-...". Během této akce jsem se například dozvěděl, že v Africe (už nevím, kde konkrétně) dospělí lidé na přivítání hrají berany-berany-duc a že asijští turisté, když pózují na fotky, ukazují véčko na symbol vítězství a štěstí. Schválně je v Praze budu podežřívavě a hodně zblíska očumovat, jestli to opravdu poctivě dodržujou.

Večír se konala oficální otvíračka Student Housu s diskotékou a bizardním koncertem jakési místní dance-popové (či jaké) skupiny. K jejich dobru ale musím říct, že v rámci stylu, kterej si předurčili, odvedli slušnej výkon. No... Tancoval jsem na diskotéce... A to asi hodinu. A zcela střízliv. Brrr... Jinak akce se vyznačovala krom nepřeřvatelnýho hluku taky návštěvou přesahující kapacitu domu dvojnásobně, takže z toho vyplývá, že ač bylo tělo na tělo, o družení nemohla bejt moc řeč, páč se nebylo kam hnout, koho najít, kde pokafrat in English. Foto je z předpárty na kolejích. Předpárty se tu obecně těší docela velké oblibě, protože alkohol zakoupený v obchodě je o něco levnější než ten na diskotékách. A pravidlem předpárty je "přines si svůj vlastní alkohol". Tohle pravidlo mě poněkud diskvalifikuje, protože 150 českejch za třetinku ředěný vodky Kalinky (asi nejlevnější myslitelnej alkohol v oblíbeném obchůdku Kiwi) se mi pravidelně servírovat příčí.

V pátek jsme se s českýma holkama poprvné odebrali v centrum města na obhlídku všeho viděníhodného. Snímek vlevo je, jak vidno, společným snímkem. Takových není mnoho, protože jsem Čech a jako takový v sobě chovám tzv. český reflex, který mi nedovolí vrazit těžce vypocený foťák kdekomu. Oslo je pěkné městečko. Říkám záměrně městečko, i když to je metropole Norska. Centrum se dá s detailním pozorováním projít za půl dne a periferie jsou roztroušený na severu a pak hlavně na východě a na západu. Na periferiích narazíte téměř na venkovskou krajinku s dřevěnýma domečkama a zahrádkama. Blíž k centru jsou klasický předměstský čtvrti, kde se občas vyskytne nějaká ta řadovka nebo patrovka.

Další fotka hledí k jihu města. Jak jste se už asi dovtípili, na jihu města je voda. A to bezprostředně u radnice, takže vedle centra. O otevřenym moři se ale mluvit nedá, Oslo sousedí s dlouhým fjordem a spoustou ostrůvků v něm. Na velkoměsto teda pěkná přírodní podívaná, pro milovníky lodiček podívaná na mořská autíčka. Na nejbližší ostrůvky zajíždí i městská námořní doprava, kterou máme v ceně lítačky, takže je dobrá příležitost k víkendovým výletům.

V pátek nejspíš vrcholil "Oslo Jazz Festival", takže možná právě proto byly ulice na hlavní město jinak docela poklidnýho Osla zaplněny místními i turisty a všichni si očividně užívali několika slunečních dnů, který jim oblaka nadělily. Na snímku královský palác, ke kterýmu jsme dokráčeli a chvíli pobloumali v jeho okolí. Výměna stráží mi příjde jako velmi komediální záležitost a nejinak tomu bylo i v Oslu. Několik zvláštností tu ale je... Stráže můžou používat grimasy, takže při výměně se někteří z nich (asi sami sobě) potutelně posmívali, jiní si s vervou olizovali rty, při samotném střežení paláce se pak ovíváni severským větrem nepokrytě ošívali a mocné hřívy svých žertovných kloboučků dokonce čas od času rukou odhrnuli... Procházejí se taky ve dvojicích po parku a kecaj spolu. Jakmile ale zmerčí dokumentujícího českého turistu, nasadí výraz "vážený pán", ztichnou a přidaj do kroku.

Trochu přidat do kroku by neuškodilo ani mně na cestě ke konci tohoto příspěvku, takže k vedlejšímu snímku snad tolik, že pokud se podíváte pozorně, kromě postavy dominující veškeré kompozici uzříte také oselskou radnici. Překvapilo mě, že je zhotovená v docela novodobym budovatelskym hávu a ať už přímo na fasádě nebo coby sochy můžete u radnice skutečně spatřit budovatelské výjevy - vesměs dělníky, akorát bez pro nás tradiční symboliky hvězdy, kladiva a srpu.

Abych odvrátil nemístné posměšné poznámky o tom, že jsem odjel do země, která je typická jen třema atributy - drahotou, zimou a tmou, přidávám poslední snímek pátku - červánkový západ slunce zvečněný z balkonu v Lucčiné kuchyni. Taky by mi sednul takový výhled; já z pokoje čumim akorát do křoví... Ale to je jedna z mála věcí, na kterou si můžu skutečně trošinku postěžovat...

I v Norsku se snažím nezapomenout na základy soudnosti a navíc, co si budem nalhávat, už mám pro dnešek veškeré činnosti plný kecky, takže dnešní příspěvek končím na pátku 17. srpnu. (Hm, tři dny v pěti tisících slovech... Měl bych se zamyslet nad obsahem oblíbených slov Václava Moravce "stručně, jasně, výstižně"...) Brzy a snad možná i zítra přidám sobotu, neděli, pondělí a kdovíco ještě. Odkazuji na další obsáhlou fotogalerii na Picase, zatím nezkomentovanou, ale snad brzy i pod snímky napíšu, co že to na nich vlastně je. Aktualizace 31.8.: Konečně dokomentováno... :-) Dohánění publikačního zpoždění budiž dnes prohlášeno za ukončené.