Pokud tyto stránky nenavštěvujete méně než jednou do měsíce a pokud jste sem zrovna nevnikli poprvé a omylem, ani nevíte jak, určitě jste zaznamenali, že míra mé sdílnosti poslední dobou dosahuje nevídaných nížin. Abych alespoň částečně upozornil na svoji trvající existenci, přidávám několik odkazů na "nové" fotogalerie na Picase. I komentovat je jsem líný... Já vám to pak po příjezdu všechno řeknu, když budete zvědaví...
Povalečská zevlovačká oselská v.o.s.
Fotogalerie ze tří víkendových událostí; první byla muzejní noc - celoevrposká každoroční akce, které jsem se poprvné zúčastnil letos. Prošli jsme čokoládovnu, kde nabízeli možnost zhotovit si vlastní čokoládovou figurku, dozvěděli jsme se, že těsně před námi se naplnila kapacita, takže vystátou frontu jsme zužitkovali alespoň naplněním kapes tyčinkami zdarma. Dále jsme zamířili do centra, prohlédli si kapli královského paláce zevnitř (navenek zabudovanou do paláce, takže nerozeznatelnou, vevnitř docela strohou, přesto se tam striktně nesmělo fotit - jako na jediném místě v Norsku, kde jsem dosud byl) a poslechli jsme si koncert vážné hudby (já zase asi po osmi letech). Ještě jsme se dostali na prohlídku Nobelova mírového centra, které je pojato velice interaktivně a můžete tam vidět spoustu kouzel, jako třeba to na fotce. Po muzeu Harryho Pottera jsme ještě zamířili na Národní divadlo, takže i přes drtivou většinu představení v trolštině a nedozírně vysoké ceny vstupného můžu říct, že jsem byl v oselském národním. Celý večer završil působivý ohňostroj doplněný o hádku klaksonů lodí kotvících na protějších březích zálivu. Součástí galerie je i několik fotek ze dvou kolejních sešlostí.
První sníh v Jotunheimen
15. září, toť datum, kdy jsem letos poprvé stál na přírodním sněhu. Doufejme, že ani trochu ne naposled. Vypravili jsme se do národního parku Jotunheimen a tak pokud hledáte působivé snímky norských skalisek, hledejte zde.
První alkodovozní: Tomášové v Oslu. A Jarda.
První dodavatelé (v ČR se těmto říká "přátelé") mi přijeli v druhé půli září. O celé akci je obšírně poreferéváno na Tomášově Picase, takže link výše směřuje mimo Johnnyho stránky. Případné faktografické nesrovnalosti v komentářích fotek jsem ale uvedl na pravou míru ve svých podkomentářích. Vůbec oceňuji, že se Tomáš tohoto úkolu zhostil, protože kdyby to zůstalo na mě, zase byste asi hleděli na komentářůprosté snímky.
Vymrznuti v městě květin
Ke konci září mě navštívila Marťa a tak abychom celých 6 dní nezůstávali zaosledni, vydali jsme se hned po jejím příjezdu nočním vláčkem do pátého největšího norského města, Kristiansandu (cca. 20 tis. obyv.). Údajně se mu říká město květin. Na kolik význačných rostlinek jsme při bráně k podzimu natrefili, posuďte sami z fotek. Na místo jsme dorazili před čtvrtou ranní a tak nás čekalo několik krušných chvil do cca. osmi ráno. Hned jsme se vyvalili na lavičku před kostel a sehráli ztroskotané existence. Přes den bylo ale v městě pěkně a docela hřejivě.
Marťa v Oslu
Druhá galerie z Martiny návštěvy, tentokrát oselská a sandvicská část. Sandvika je dá se říct předměstím Osla, kde kdysi sídlila moje step-alma mater, BI, a kde Marťa trávila významné chvilky svého života tři roky zpátky.
Nuže, výčet galerií je proteď kompletní, tak se kochejte, máte-li chuť.
V podávání aktuálních a vyčerpávajících podrobností o své skutečné činnosti jsem sdílný jak čínské ministerstvo informací a moc dobře si to uvědomuju. Ambici sledovat svůj pobyt v Norsku den po dni jsem ztratil tak tři měsíce zpátky a už to vážně nedoženu. Za tři týdny a den budu sunout nohy po Praze a do té doby mám jaksi zkouškový...