U mě dobrý

V podávání aktuálních a vyčerpávajících podrobností o své skutečné činnosti jsem sdílný jak čínské ministerstvo informací a moc dobře si to uvědomuju. Ambici sledovat svůj pobyt v Norsku den po dni jsem ztratil tak tři měsíce zpátky a už to vážně nedoženu. Za tři týdny a den budu sunout nohy po Praze a do té doby mám jaksi zkouškový...

Takže jestli stihnu ještě něco napsat, bude se to spíš týkat nadčasových témat, jako například - uvědomuju si, že vám to strašně dlužím - mého vedlebydly... To je příběh jak z kriminálky, vo mlčenlivym plachym nekňubovi, kterej se jednoho dne sebral a spáchal obludnej... no, toho se doufám už nedočkám. Takže spolubydla bude na mušce v dalším příspěvku a už velice brzy, slibuju!

Jináč, moji milí, děkuji za veškeré ohlasy na blog, jak po ajsíkjů, tak i v komentářích přímo pod příspěvkama. Vážně mě vždycky moc potěší a člověku taky dodaj trochu pocitu zahanbení, že na své čtenáře tolik peče... A z toho, že vám na komentáře neodpovídám, si nic nedělejte. Příspěvek patří mně, komentáře jsou vaším polem působnosti, tak ho využívejte hojně a intenzivně. Nechtějte, abych se začal věnovat politice, abych vyprovokoval diskuzi :-) Tak pište, ať maj Klaus s Grebeníčkem všechny nitě suchý a čtěte to tu, klidně několikrát za sebou :-)

P.S.: Mám se tu velice dobře. Za ty tři tejdny pojedu do Tsjekkia a dostávám intenzivní pocit, že bych se sem v lednu milerát zas vrátil. No ale to prostě nejde, protože prostě nemůžu. Škoda...