Jak mi huba narostla

Taky vám příjde, že používám až nezdravě knižní slovník?
Omlouvám se.
Vodteď se budu snažit psát lidštějc...

Dal bych si kapříka s noky. Denně...

Vznesu otázku a za ní si domyslete pauzu tak na dvě áštyrky pro rozmýšlení. Otázka je tohoto znění: Co je NOK?

Dvě prázdný áštyrky jakože jsme poklidným tempem přejeli a nad otázkou jakože jsme se zamysleli. Já pro zachování základních principů zdravého rozumu pokračuju s textem hned v dalším odstavci. Otázka je tedy na světě, aby jí tu nebylo smutno, musíme jí pořídit sestřičku odpověď. Pokud jste se po mém naléhavém apelu skutečně zamysleli nad tím, jakou sestřičku do světa vypustit, možná jste si vzpomněli na scénu z filmu Pelíšky, v níž se podstata noků srovnává s podstatou knedlíků. Ačkoli to dělávám nerad, musím oponovat moudrosti staršího, nadto ještě zasloužilého umělce Jiřího Kodeta a vyslovím své přesvědčení o tom, že noky a knedlíky se liší zásadně a rozhodně neplatí, že knedlík > nok.

Pozn. autora: Ne, nenachladl jsem a nesvéprávně se necítím o nic víc, než bývá běžné. Stejně tak jsem nepožil lihu ni jiné medializované drogy. Vysvětlím v zápětí.

Já chci NOKY. Čím víc, tím líp. Knedlíky neberu! Knedlíky mi zbydou akorát v krku a bude jich nezdravě moc, když nebudu mít k dispozici dostatek NOKŮ. NOK může být mimo jiné zkratka pro Norské království, ve kterém se za pozemské požitky platí Norskými korunami (NOK).

Jeden takový NOK vydá za 3,50 CZK. Zprvu proto při pohledu na ceny všeho, na co lze v Norsku pomyslet, nenastává až tak zásadní studená sprška. Na ní dojde až po přepočtu kouzelným třípadesátkových čísílkem. A taky když se člověk dozvídá, že bude-li mít smůlu na kolej a neobejde se bez šaliny, za lítačku ze svého útlého měšečku měsíčně vysype NOK 400 a to jen díky tomu, že je studentem, jináč dvakrát tolik; na koleji pak odevzdá „za nic“ hned do začátku deposit NOK 3000, který se mu snad někdy na konci prosince i navrátí; za nájemné utratí, když se zadaří, NOK 1900 (NOK 1770, kdyby chtěl bydlet bez nábytku...), když se nezadaří, to potom klidně i NOK 3300; když se bude chtít asimilovat s Norkami, vydá za kurz zdejšího jazyka NOK 1000 (ještě slušná cena) a za učebnici approx. NOK 305. K tomu je třeba hned do začátku započítat NOK vyměněný za dostavník z letiště do centra (tak mezi NOK 10 a 40, to už je pakatel), ale taky za prostěradlo, povlečení a to, co se obvykle do toho povlečení dává. Pro nešťastníka z levnějšího „unfurnished room“ nastává okamžik výdajů za stůl, židli, postel a nechce-li vyjmenované hodit na záda a jít, pak taky za stěhováky, kteří to všechno navezou na pokoj, kde je to konečně užitečné.

Zatím jsem při sestavování NOKčího rozpočtu nezačal jíst, sportovat, cestovat, nakupovat další knížky, neřku požívat alkohol, na jehož distribuci a snad i výrobu drží monopol Norské království. Pro ilustraci si ale poměřme výdaje studenta, který odjel do Osla, se studentem pražským:

• Lítačka na tramvaj made by Oslo = 6 x Lítačka na tramvaj made by Praha;
  
• Kolej na měsíc made by Oslo = approx. 5 x Kolej na měsíc made by Praha;
  
• Veškeré snad někdy i vratné depozity made by Oslo = Veškeré snad někdy i vratné depozity made by Praha + Veškeré snad někdy i vratné depozity made by Oslo.

Nechme přepočítávání, třeba mi někdy v prosinci doputuje na účet stipendium, címž pádem se budu moct rozšoupnout a obohatit svůj tradiční jídelníček skládající se z výprodejového toastového chleba a hořčice z akčního pětikilového kýble. Třeba si pak na oslavu uvařím i několik málo noků, ke kterým bych nepohrdl ani nějakým tím kapříkem ― stavte se a přivezte...

Omluvte prosím zhoršenou kvalitu tohoto příspěvku, je zkouškové...

Jak jsem se letos prvně spálil

Vítejte u mě doma, dobří lidé!

Tak tak srdečně, radostně a s otevřenou náručí přivítám každého, kdo za mnou bude vážit cestu tak trnitou, jako byla ta Míšina, Renčina a Wartlíkově Tomášova :-)

Ten Tomáš než to vyfotí... Z úsměvu jsem měl ještě půl hoďky zkřivený tváře a skrz bloklý rozpažený ruce jsem se málem nenasoukal do auta...

Ano, 20.4.2007 tomu bylo již 23 let, co jsem byl vržen do globálně se oteplujícího světa a to byla vhodná příležitost zapracovat na utužování mezilidských vztahů v Jizerských vrchovinách.

Po příjezdu, naštípání dříví a zatopení (Renča s Míšou byly krajně zimomřivé) jsme se vyrazili buď zahřát nebo chcete-li ještě víc zchladit (aby nám ve světnici následně bylo dobře) na první krátkou vycházku po Desné - Souši. Zde jedna z náladových momentek.

Druhá dávka účastníků přijela navečer autem (Katka, Ondra, Petík). Pak nastaly peckovičkové orgie, kterých se trochu ostýchavě část osazenstva zdráhala účastnit. Ráno jsem uznal, jak prozíravá ona část byla. Tady mi musí panáčci držet palce, abych po ránu vůbec něco snědl. Nepomohlo. Tak jsme se radši vydali hledat (již potřetí...) Protrženou přehradu a Jizeru (hora).

Někde zpocení, někde strhaní, někde namožení, někde morálně pokroucení, ale všichni celí jsme se k vrcholku dne dodrápali až na vrcholek Jizery. A tak se zběsile dokumentovalo, abychom měli trofeje... A taky abychom ukázali, jaký výkvět národa na sobě pracující jsme. No, co říkáte, nepříjde vám tahle fotka jako pozvánka do Y.M.(&W.)C.A.?

Pojizerský kraj skýtá z dob, kdy se blahobyt společnosti počítal vykalenou ocelí, mnohé nezvyklosti, v zákonem chráněných přírodních lokalitách málokdy vídané. Dnes už se Jizerky zas zelenají, ale na různá unika vzniklá v harmonii člověka a přírody lze stále narazit. U něčeho takového se turista hned tak nevyfotí, tak jsem musel já, protože kýčovité fotky nejsou pro mě to pravé.

Tomáš tuto fotku v komentářích pro mé stránky nazval "Dva uschlé stromy". Drzý pes...

Po návratu jsem za odměnu všem naservíroval utopené hermelíny. Krom mlaskání nebylo slyšet nic jiného. Pak přišly ódy, chvála a donebevynášení :-) To mě potěšilo, protože jsem si uvědomil, že mně ten hermelín nechutná ani trochu. Ale které hospodyňce chutná její jídlo, že ano...








Můj dáreček pro ostatní ― téměř skvěle utajená Lenka navrátivší se z Gutentaglandu. Škoda, že já jsem překvapený nebyl a polovina ostatních jen tak napůl, páč Lenka neudrží v tajnosti ani to, že sama coby překvapení přijede, a tak rozesílala "tajemné" SMS a bezstarostně se poflakovala po Praze a škole...

No a ještě jedna stížnost: Místo, aby měla radost ze shledání, má nemístné poznámky k mé preciznosti při popisování DVD...

Už povím jen tolik, že pokud máte rádi romantické výhledy na skaliska a shledy (význam slova shled viz nejbližší odkaz) do údolí, jakým je kupříkladu tento snímek pořízený na Bukovci, pár jich najdete mezi 151 zkomentovanými fotkami vybranými z asi 500 na mém Picasawebu.

Jab me [džeb mí]

Ve svém momentálním rezervovaném nadšení (což je v každodenní praxi nejvyšší stupeň nadšení, který u mě lze vyvolat) pro open-source (čti důvěryhodný) software jsem se dnes odhodlal něco málo říct k Jabberu.

Jde o vydařenou alternativu ICQ, která má mimo jiné tu výhodu, že nikdo (např. společnost ICQ) nemá autorská práva na váš rozhovor s vaší milou / vaším milým. Dále pak nikdo nesleduje (alespoň se tvrdí), co si přes Jabber s kým posíláte za soubory. A do třetice drobných výhod, právě přenos souborů je mnohokrát rychlejší, než ten přes ICQ.

Jednoho z bezpočtu Jabber klientů pro Windows (mnou odzkoušeného) si můžete stáhnout třeba tady. Registrace nového účtu je velice jednoduchá ― prostřednictvím e-mailu, který si vyberete. Můžete zadat třeba jednoduše doménu @jabber.cz... Ale rychle, než se vysbírají všechny pěkné adresy včetné té vaší... Pokud byste rádi můj kontakt, já jsem si kdysi náhodným výběrem zadal johnnyplivis (zavináč) jabber (tečka) cézet... A ještě ― prý se tam snad můžete i registrovat přes svoji Gmail adresu, máte-li, ale to jsem zatím nezkoušel...

Tak tolik má knížecí rada informatického analfabeta a příště vám něco povím o svých 23. narozkách...

Co mě čeká v Norsku?

Tak další zářez v píšťalce, která odehrává podivnou symfonii mého žití, je dořezán. A další lyrický záchvat je předchozí větou zažehnán, takže se pojďme věnovat něčemu kloudnějšímu. Konkrétně jednomu pěknému dárečku, který jsem k 23. narozeninám obdržel.

Jak už jsem psal, chystám se do Osla na erasmovský výlet. Při této příležitosti jsem od Martinky, která se ve volných chvílích mezi vstřebáváním nesčetných severských zážitků na téže škole čas od času pohybovala dva roky zpátky, dostal velice pěkný dárek, který je údajně i praktický. Tu praktičnost tedy zatím nemůžu posoudit a pokud je opravdu tak vysoká, tak je mi před odjezdem o něco úžeji, než mi bylo před před odjezdem...

K tomu dárku ― je to slovníček norských vět, které prý často využiju. Větičky to jsou mnohdy vskutku nezvyklé a i Tomáš, kterému jsem ty nejvypečenější přes ICQ ocitoval, si je pro obveselení uložil do jakéhosi basketu, což je pro zjednodušení pro ne-linuxáky ne-ubunťáky prý jakýsi prográmek pro správu užitečných poznámek. Hned první zde uvedená fráze mě udivila, obzvláště v souvislosti s tím, jak se mohla hodit Martě... No, posuďte sami a pokud si chcete taky něco někam poznamenat, vězte nyní, čeho všeho mi prý bude třeba:

• Doufám, že ti nevadí, že teď nosím knírek.
• Jsem rád, že vás poznávám, paní doktorko.
• Promiň, nechtěl jsem tě vzbudit.
• Uvidíme se ve třetím patře.
• Tvoje spolubydlící je velice sympatická.
• Vás pas je neplatný.
• K proclení mám likéry, cigarety, parfémy.
• Kde je benzínka s živou obsluhou?
• Proč mi nefunguje mezinárodní visa electron?
• Zavolejte mi garážmistra!
• Alkoholu jsem měl jen trochu, strážníku.
• Spolubydlícímu přivezli kamarádi sud piva.
• Norské pivo je skoro tak hnusné jako italské.
• Pojďme na plavbu lodí, abychom se mohli opít.
• Dojez ten oběd, ať mi nekradeš zase zásoby z domova.
• Kolik přijde Němců na tvoje narozeniny?
• Francouzi mají jen pastis, ty zvát nebudeme.
• V restauraci je draho, přišel jsem se najíst k vám.
• Nevyhánějte mě, umím krásně zpívat.
• Zavolejte hasiče!
• Zdravotní pojištění nemám, ale opravdu to moc bolí.
• Můj tým nespolupracuje, jsou v něm samí Francouzi.
• Nabourali jsme auto z půjčovny.
• S touhle slečnou v jedné chatce spát nebudu.
• Mezi fjordy vypadáš báječně.
• Na zkoušky se ještě neučím, ale Němci už jsou v půlce.
• Místo běhání si radši pustím film.

Tak nevím, taky máte pocit, že minimálně větší než malé procento frází vyvolává zásadní otázky?