Tsjeriåu, its tu leit tu krai

Pokračujeme v brouzdáním norskými videounikátnostmi...

Fem mer årene med skam

Tedy pět dalších let ostudy, kdy o nás v jakž takž normálních zemích v lepším případě nebudou vědět, a když už, tak leda v souvislosti s výměnou batolat v porodnici, Barborou Škrlovou a provinčním klimatologem na Hradě.

Tak měsíc zpátky jsem do konceptů na tomto blogu uložil článek na téma prezidentské volby. Nakonec jsem ho ale nepublikoval, a to z několika důvodů. Předně sem skoro nikdo nechodí, a kdo sem chodí, je buď pevně přesvědčený klausovec anebo má podobný názor jak já a tudíž ho není nutné přesvědčovat. Především jsem si byl ale vědom nicotnosti svého názoru, když prezidenta této zemi volí 281 častokrát pohrdáníhodných jelimanů, sledujících nízké krátkodobé zájmy všeho druhu. Koneckonců, i v původním příspěvku jsem o tom psal a pomohl jsem si citací Jana Vaňouse z Literárních novin z 14. ledna, která se naplnila beze zbytku a mohu ji použít i teď.

"... jeden (z kandidátů) je prvotřídní demagog a oportunista, druhořadý politik a tretiřadý ekonom; druhý je vysoce charakterní člověk s jasnými morálními principy, zatím nezkušený, ale slibný politik a prvotřídní ekonom ... Kdyby v Česku nyní existovala přímá volba prezidenta, druhý kandidát by určitě vyhrál a to zejména pokud by mezi kandidáty proběhla veřejná debata, tak jak je běžné ve většině demokratických zemí. ... V zemi, kde je politické kšeftování a převažující absence základní politické etiky mezi volenými zástupci lidu dominantním pravidlem spíše nez výjimkou, si však Jan Švejnar možná bude muset ještě pár let počkat."

To, že i příštích pět let se budu muset za svého prezidenta po většinu času stydět, mě mrzí. Ale smutkem a zlostí zároveň mě plní způsob, jakým byl zvolen. Přes znechucení nad abstraktním "zlem", které dostává konkrétnější podobu, když se vysloví jména jako Dalík, Šlouf, Melčák, Pohanka apod., a ještě daleko správnější podobu získává, když si uvědomíme, že se volil prezident společnosti, v níž jsou bolševické manýry stále ještě normou, se sám trochu uklidňuji posledním odstavcem svého nepublikovaného příspěvku.

(P)ět let je doba dlouhá, ale překonatelná, a kdyby to nevyšlo, historie toho nesprávného prezidenta odmění ignorací; tak jak už to ostatně dělá vyspělý svět.

Umíte hrát špruckiból?

Češi mluví blbě anglicky, jmenují se Dimitrij a národní hudbou jim jsou skladby srbského hudebníka Gorana Bregoviće. Často hrají nohejbal (anglicky footballtennis), pro který je v češtině název špruckiból. Jo a všechno, kde se v předchozím textu mluví o Češích, si přepište na Čechoslováky. Žijeme totiž pořád ve federaci.

Takovou žertovnou představu o nás chovají Norové, alespoň soudě podle jednoho z populárních skečů oblíbeného norského tria Raske menn (Rychlí muži). Chcete-li se o sobě dozvědět něco více, mrkněte na následující video.



Na vysvětlenou: Špruckiból (= nohejbal) skutečně pochází z Československa, i když mnoho z vás ho asi stejně nehraje.